Jsem koaliční poslankyně, cítím zodpovědnost za koaliční rozhodnutí, která povedou k ozdravení českého státu a k vytvoření potřebných reforem. A proto jsem nakonec také v rámci koaličních dohod hlasovala pro schválení reformního balíčku v legislativní nouzi. Za včerejší rozhodnutí Ústavního soudu jsem však ráda.
Poslancům napříč politickým spektrem ústavní soudci připomněli, že nelze
zneužívat tak ojedinělé opatření, jakým by legislativní nouze měla být. Ta už
přitom byla v Česku vyhlášena téměř třicetkrát a zdaleka nešlo vždy o povodně či
jiné nepředvídatelné okolnosti. Ke schvalování zákonů v legislativní nouzi sáhly
úřednické vlády, stejně jako vlády sociálně-demokratické. Považuji tedy za
úsměvné, že poslední případ náhle napadla u Ústavního soudu právě ČSSD.
Domnívám se však skutečně, že tato vláda mohla a měla stihnout schválení
úsporných opatření běžným postupem. Jen by se naši koaliční partneři nesměli bát
škrtů před komunálními volbami. Zatímco Věci veřejné plnily koaliční dohody hned
od nástupu na ministerstva a voliči jim to v říjnových volbách “pěkně oplatili”,
ODS a TOP 09 alibisticky čekaly s nepopulárními kroky až do listopadové schůze
sněmovny. Kdyby v tu chvíli VV s legislativní nouzí nesouhlasily, už by ničemu
nepomohly, spíše by uškodily české ekonoomice. Na balíček byl navázán zákon o
státním rozpočtu a schodek veřejných financí.
Do budoucna je ale úprava nutná. Sama jsem už v podvýboru pro přípravu
novely zákona o jednacím řádu sněmovny navrhla, aby vyhlášení legislativní nouze
nemohla schválit prostá nadpoloviční většina poslanců, nýbrž většina ústavní,
tedy 120 zákonodárců. Můj návrh nebyl kolegy přijat příliš kladně, přesto jej
budu prosazovat i nadále, a to prostřednictvím ústavně-právního výboru.
Zjednodušení a zprůhlednění legislativního procesu prospěje nám všem.
