Kristýna Kočí se opět vytasila s tajnou zbraní. Tentokrát je to nahrávka, která vznikla čtyři dny předtím, než Kočí dostala od Bárty půl milionu korun. Nesvědčí ale spíše proti samotné Kočí? Jaká musí být motivace a charakter člověka, který si jde sednout do restaurace se svým kolegou a v šátku má schované nahrávací zařízení?
MF Dnes dramaticky přináší další “důkaz” proti Vítu Bártovi. Je jím nahrávka, kterou – jak doufám – redakci poskytla sama Kristýna Kočí. Nerada bych se totiž domnívala, že redaktor Jaroslav Kmenta opět disponuje něčím, co mělo zůstat utajeno v policejním spisu.
Hádali se, a tak dostala půl milionu. Tak zní hypotéza. Připomíná to situaci, v níž koupí zoufalý tatínek zlobivému, rozmazlenému dítku lízátko – aby tolik nezlobilo. Ve vztahu dvou dospělých profesionálů ale takové dětinské postupy nefungují (jakkoli o dospělosti charakteru Kristýny Kočí pochybuji dlouhodobě, na kauzu ohledně údajného uplácení nehledě). Kdyby měl Vít Bárta rozdávat půlmiliony všem, kdo s ním nesouhlasí, byl by už dávno na mizině. Nahrávku považuji ve smyslu důkazním za naprosto nicneříkající. Opravdu je na tom česká policie až tak zle, že by musela podobné interní rozhovory dvou kolegů považovat za důkaz uplácení?
Laciné pseudodůkazy a obvinění však tahá Kočí ze svého šátku jak kouzelník králíky z klobouku. Bohužel, Věci veřejné toto děvče přivedly do politiky. Nezávidím však straně, která by s ní do budoucna chtěla spojit své jméno. Najde-li se vůbec taková.
