Pod tlakem novinářských dotazů jsem se rozhodla zveřejnit pravý stav svého soukromí. S Vítem Bártou už nám vztah neklape. A titul ThDr. jsem získala podvodně a nepoctivě, neboť má práce je plagiát bez vědeckého přínosu.
Několikrát mi tento týden novináři volali. Vlastně se ale ani neptali. Jen chtěli potvrdit, že náš vztah s Vítem Bártou má velké trhliny, že žijeme odděleně a naše manželství je před rozpadem. Vítek i já jsme několikrát statečně tyto zvěsti vyvraceli. Ale dnes jsem si uvědomila, že na každém šprochu pravdy trochu. A že novináři se přece nemýlí. Co když náš vztah opravdu nefunguje, jak by měl?
Vídáme se jen o víkendech, a to ještě pod dohledem. Nikoli sociálního kurátora, ale svědomitých paparazzi; naposledy jsme byli přistiženi v Třeboni na kolech. V týdnu na sebe s Vítkem čas nemáme. A když už se v noci či nad ránem potkáme náhodou ve stejném bytě, jsme tak unavení, že už se ani nepohádáme. Předevčírem mi, v letu mezi dveřmi, Vítek řekl, že mě bude vždy milovat. I kdyby v bulváru napsali, že jsem přešitý chlap. Věřila jsem mu. Ale když teď náš vztah rekapituluji, kapituluji. Novináři mají zase pravdu. Ano, naše manželství je krachu ještě blíž než česká vláda. Musím se rychle poohlédnout po jiném muži.
A aby toho nebylo málo, praskl tento týden můj podvod s titulem doktorky teologie. Jeden internetový server mi poslal vysoce kvalitní rozbor mé závěrečné práce. Vědecký přínos mého rigoróza je sporný a opakovaně jsem se dopustila plagiátorství, upozornil mě redaktor. Dosud jsem se domnívala, že když někdo svou alma mater řádně navštěvuje, studium zakončí červeným diplomem, obhájí svou práci a získá tzv. malý doktorát, nemůže švindlovat. Redaktorovi jsem odepsala, že doktorský studijní program, zaměřený na vědecké bádání, je ukončen tituly Ph.D. či Th.D. aj., uváděnými za jménem. Zatímco rigorózum neboli malý doktorát je zkrátka zkouška s prací, úspěšně zakončena tituly PhDr. či ThDr. aj., uváděnými před jménem – jako v mém případě. Ale ani to, že mě vedoucí mé práce a nynější děkan fakulty prof. J. B. Lášek ujistil, že se nemám za co stydět, mě neuklidnilo. Vždycky se přece něco najde!
K tomu ještě ten způsob citací. Domnívala jsem se dosud, že odkazovat na prameny odkazem pod čarou je běžné. Žádný pramen jsem nezatajila, žádnou citaci nevydávala za svou. Přesto však, píše redaktor, je možné tento způsob citací označit za plagiátorství. A když to píše novinář, opět – musí to být pravda! Došlo mi, že jsem si k lukrativnímu titulu ThDr. pomohla podvodem. Už před osmi lety jsem totiž odhalila obrovský potenciál tohoto akademického titulu, který mi otevře dveře k netušeným finančním možnostem. Konkurovat by mu mohl jen doktorát na plzeňských právech.
Pokud však média dokázala odhalit i chyby v mých vysokoškolských studiích, radši se hned na tomto místě přiznám, že základní školu jsem ukončila s odřenýma ušima a maturitu mi koupil Vítek jako dárek k svátku. V té době jsme spolu sice ještě nechodili. Ale už jsme se znali a plánovali, jak ze mě Vítek udělá místopředsedkyni sněmovny. Což by bez maturity nešlo, tak si to Vítek pojistil. Od té doby jsem mu zavázaná.
Milí čtenáři, tímto přiznáním se mi ohromně ulevilo. Žít ve lži bylo nesnesitelné. Žádná další vina už mě teď nenapadá. Ale on mi jistě někdo zase brzy poradí, co je v mém životě neodpustitelné.
