Bůhví, jak samy církve ke svému majetku přišly! Teď jim máme něco vracet? A proč by si vůbec měl ateistický národ platit vlastní flanďáky?!
Tak nějak se většina Čechů (podle posledních průzkumů téměř tři čtvrtiny) dívá na otázku vyrovnání státu s církvemi. Jenže! Filozoficko-morální rozměr, jak církve kdysi v historii svůj majetek nabyly, dnešní právo nezná. Navíc bychom se stejně mohli ptát u jiných, dávno provedených restitucí, zda ten či onen kníže nebo měšťan získal vše poctivě. Avšak zatímco jiní restituenti mají své majetky dávno zpět, církve na vyrovnání stále čekají. Jejich majetek byl neprávem znárodněn a za celých dvaadvacet let po pádu komunismu se nedočkaly nápravy. Jsme poslední postkomunistickou zemí, která se tímto problémem ještě musí zabývat. Je však jasné, že co bylo ukradeno, má být vráceno. Pro mne otázka nezní – zda? Nýbrž – jak?
Doba, kdy český stát šetří každou korunu, kdy ministr financí léčí státní rozpočet hlavně zvyšováním DPH a škrtáním potřebných výdajů, skutečně není církevním restitucím zrovna příznivá.
Připomenu však, že po pádu komunismu byly církevní pozemky zablokovány, což zavinilo, že s nimi řada obcí nemůže dosud nijak nakládat.
Z hospodaření s církevním majetkem stát těžil dvaadvacet let neoprávněně. A že s církevním majetkem hospodařil mizerně, viz Lesy ČR, považuji samozřejmě za problém předchozích vlád. Kdyby stát hospodařil dobře, celkové výnosy mohly být podle odhadů až tři, čtyři miliardy ročně…
Dalším problémem je paragraf v zákoně o církvích, podle nějž nové církve a náboženská hnutí, registrovaná deset let, si mohou také zažádat o státní příspěvek (v roce 2012 by se to týkalo například Haré Krišna, v roce 2014 podmínku splní Ústředí muslimských obcí). Návrat církevního majetku přitom půjde ruku v ruce s odlukou církví od státu, tedy by stát v dlouhodobějším horizontu ušetřil na výplatách církvím.
Kdyby byly předchozí vlády schopny se s církvemi dohodnout, nemusely by se dnes Věci veřejné touto problematikou vůbec zabývat. Nyní se však musíme snažit, aby právu bylo učiněno zadost, ale aby na to nedoplatili občané. V posledním návrhu je proto díky tlaku Věcí veřejných významně navýšen podíl naturálních restitucí. V naturáliích (lesy, pole, budovy) by tedy mohl být vrácen majetek ve výši 75 miliard, původně to bylo pouze 51 miliard. O těchto čtyřiadvacet miliard by se ulevilo české státní kase, finanční podíl se tak snížil na 59 miliard korun.
Úspornější by byl i způsob vyplácení. Namísto pevného úročení (jímž by částka vzrostla až na téměř 280 miliard) počítá nynější návrh jen s inflační doložkou, roční splátky se budou zvyšovat o míru meziroční inflace. Zatímco k naturálnímu plnění by mělo dojít co nejdřív, finance budou církvím vypláceny po dobu třiceti let. Osobně bych byla pro rychlejší odluku církví od státu. To by však znamenalo mnohem vyšší každoroční náklady pro státní rozpočet. I při plánovaných třiceti letech vycházejí splátky přibližně na dvě až dvě a půl miliardy ročně, za předpokladu současné výše inflace.
Souhlasím s ministrem financí, že dvě miliardy jsou v objemu bilionového rozpočtu Česka téměř zanedbatelnou částkou. Ale převedeno na resorty, jde o částku velmi významnou. Představte si například, jak by jediná miliarda korun pomohla třeba českému vysokému školství! Bude tedy úkolem vlády potřebné prostředky najít. Za Věci veřejné rozhodně odmítám, aby se vyrovnání s církvemi financovalo tupými škrty v důležitých oblastech, jimiž jsou sociální podpora, zdravotnictví, školství, policie či dopravní infrastruktura. Považuji za úkol primárně ministra financí najít jiné zdroje financování a také jiné způsoby hospodaření, než je handlování o požadavcích jednotlivých ministerstev. Pomoci může například zdanění hazardu, o něž VV dlouhodobě usilují.
Další možností, kterou navrhuji, je okamžité vrácení naturálií a odložení finančního plnění až na příznivější dobu. Tj. dobu, kdy se svět nebude potácet v krizi, klesne státní dluh a rozpočet České republiky nebude tak napjatý jako dnes.
Nejjednodušší by bylo, kdyby třeba takový ministr Kalousek či jiní ministři předchozích vlád zaplatili odpustky za všechny své hříchy. Pak bychom měli prostředky na církevní restituce ve státní kase hned. Ale zázraky se nedějí…
