Odmítáme se účastnit církevní privatizace

Princip majetkového vyrovnání s　církvemi je správný a VV jej podporují. Paragrafové znění je ale velice nešťastné, navíc není vypracovaný výčtový zákon, který by jasně vymezoval okruh vraceného majetku. Vyrovnání historické křivdy považujeme za morální povinnost, ale odmítáme se účastnit církevní privatizace.

Již v průběhu jednání vládní komise od května do srpna loňského roku VV navrhovaly minimálně odklad finančního plnění, či ještě lépe nápravu křivd pouze v naturáliích. A to i z　důvodu nepříliš jasného výpočtu vraceného majetku, který nedokázal uspokojivě vysvětlit ani "ekonom" Miroslav Kalousek.

Díky našemu tlaku proto také klesl objem financí z 83 na 59 miliard, právě ve prospěch naturálního plnění. Vláda ale nenašla odpovídající způsob, kde vzít prostředky na finanční vyrovnání. V únoru jsem na půdě sněmovny při projednávání církevních restitucí v prvním čtení řekla toto: "Stojíme za garancemi, které poskytl v lednu Věcem veřejným premiér Petr Nečas. Převod majetku by měl být transparentní, a to díky požadavku VV na soupis majetku, který by měl jít přes vládu. Koalice se zavázala, že do konce března nalezne úspory ve státním rozpočtu a bude pracovat na omezení státního aparátu a byrokracie, aby tak vytvořila zdroje nejen pro vyrovnání s církvemi a aby jediným lékem na získávání peněz do státního rozpočtu nebylo zvyšování daní. Vyrovnání nebude na úkor ostatních cílů této vlády. Nepůjde ze sociálních výdajů, nepůjde z výdajů na školství, na dopravu ani z dalších zásadních oblastí."

Paradoxně, právě na této schůzi sněmovny hodlá vláda kromě církevních restitucí hlasovat také o zvyšování DPH a snižování důchodů. Nejen to, že vláda nebude vybírat na církve od občanů, ale také slib, že soupis majetku půjde přes vládu, není splněný. Učitelům vláda škrtá, o chybějících penězích do dopravní infrastruktury ani nemluvě. Věci veřejné proto výplatu 59 miliard, započtených do státního dluhu, z　výše uvedených důvodů nepodpoří.

Paragrafové znění zákona je bohužel jednostranně výhodné pro církve. VV proto připravily několik komplexních pozměňovacích návrhů, jako například zrušení osvobození církví od daně z prodeje majetku. Církve by jistě neměly chtít svůj majetek prodávat, ale dobře spravovat, a z těchto výnosů dlouhodobě financovat svůj chod.

Dalším nesmyslem v　praragrafovém znění je, že stát by měl dokazovat, který majetek církvím nenáležel. Zatímco církvím by stačilo tvrzení typu "jedna paní povídala", aby mohly nárokovat majetek. Proto navrhujeme, aby důkazní břemeno bylo na straně církví. Paragrafové znění vlády také neobsahuje žádnou sankci v　případě, že by církve žádaly majetek neoprávněně. V minulosti zákonodárný sbor omylem restituoval řádu voršilek pozemky pod novou budovou Národního divadla, rovněž bez oprávněného nároku. Proto navrhujeme, aby byla uzákoněna pokuta ve výši ceny majetku, o nějž by snad církve požádaly neoprávněně. Náš návrh také upraví paragrafové znění ministerstva kultury tak, aby byly napraveny křivdy způsobené pouze komunistickým režimem a nešlo se tak před Únor 1948, jak zákon navrhuje. Toto vše jsou podmínky, bez jejichž naplnění VV nezvednou ruku pro vyrovnání s církvemi ve znění navrženém vládou.

Nejsem si navíc jista, že politici, kteří působí v politice i dvacet let a mohli církevní restituce prosadit už, když jsem byla na základní škole, dnes tolik horují pro církevní restituce jen proto, že jsou dobrými katolíky. Paragrafové znění i neochota vytvořit výčtový zákon mne o tomto jednoznačně přesvědčují.

(Tento komentář vyšel v Lidových novinách dne 7. června 2012)